Co je potřeba pro výrobu ionizátoru doma?

Zařízení na výrobu živé a mrtvé vody svede podomácku vyrobit i méně zdatný kutil. Postačí mu k tomu plastový kbelík od kečupu nebo hořčice (5L), který dostane zdarma v lahůdkách, neglazovaný hliněný květináč se zalepeným odtokovým otvorem (o objemu 2,5 l a stejně vysoký jako kbelík) a dále dvě elektrody velké zhruba 100 x 100 mm z nemagnetické potravinářské nerezové oceli.

Sestavení ionizátoru

Do vnitřní nádoby se umístí záporný pól (zde vznikne živá voda), do vnější pak kladný pól (vznikne zde mrtvá voda). Elektrody se pak kabely připojí ke zdroji (stačí například autobaterie). Laik by si neměl troufnout na víc, než je napětí 12 – 24 V, byť se tím značně prodlouží doba přípravy živé vody. Já ale používám stejnosměrné napětí 220 V, takže na pH 11,5 živé vody se dostanu během 15 minut. S autobaterií vám to potrvá řekněme přes noc. Počítejte rovněž s tím, že u měkké horské vody se vám nepodaří docílit tak vysokého pH, jako mně, který mám k dispozici tvrdou městskou vodu. Měkkou vodu byste museli trochu přisolit a její tvrdost tím zvýšit, pokud byste se chtěli elektrolýzou dostat na pH 11,5. Bez zdroje vás toto jednoduché zařízení vyjde na nějakých 200 Kč.

Alternativa

Ne každý se ovšem bude chtít pustit do výroby výše popsaného přístroje. Ne pro každého by jeho kapacita byla dostačující a v neposlední řadě – ne každý je ochotný mít podobné monstrum vedle dřezu v kuchyni či u umyvadla v koupelně. Nutno též přiznat, že voda takto podomácku připravená má poněkud kamenitou chuť a silně zanášené elektrody je potřeba čas od času čistit.

Profesionálně vyrobené zařízení lze i koupit. Kdo do je ochoten investovat více peněz, aby si zaručil jak lepší kvalitu, tak i komfort, může přístroj na výrobu živé a mrtvé vody koupit. K jeho instalování není potřeba žádných mechanických úprav dřezu ani vany a připojit ho svede i amatér. Zařízení přitom netrpí žádným z výše uvedených nedostatků. Chuť vody je vynikající, čištění elektrod probíhá automaticky a každý si snadno sám navolí pH živé či mrtvé vody dle potřeby a účelu, k němuž chce tekutinu použít. A tak to jediné, co musí spotřebitel z hlediska servisu dělat, je výměna filtru jednou ročně.

Výrobce poskytuje pětiletou záruku, ta je však v jistém smyslu téměř zbytečná. Na zařízení se vlastně nemá co pokazit, jak řečeno výše, nepotřebuje servis, a je de facto nezničitelné -na celý život! To vše zdaleka vyváží jeho cenu (v nejlevnější verzi 18 tisíc), která se odvíjí v prvé řadě od počtu použitých přepážek (3 až 7). Jsou z platiny, proto skutečně nezničitelné, což má vliv především na rychlost výroby a výsledné pH vody. Na rozdíl od vody osmotické, o níž jsem se již také zmiňoval, přitom není živou vodu potřeba doplňovat o minerály, protože ty v ní zůstávají zachovány. Své vlastnosti si živá voda navíc uchová třeba i po destilaci. Nejvýkonnější verze přístroje na živou vodu vyprodukuje za minutu až 6 litrů živé vody s pH až 11,5. Pro představu lze uvést příklad z praxe: Firmě s 15 lidmi se investice do přístroje vrátila za rok a půl, kdy nebylo třeba kupovat a nechat si dovážet pitnou vodu v barelech.

Je až s podivem, jak málo se zabýváme kvalitou vody, kterou konzumujeme. To, co nám teče doma z vodovodních kohoutků, totiž jen málokdy splňuje kritéria skutečně pitné vody. Nemluvě o vodě, kterou za nemalý peníz kupujeme v PET lahvích, na něž často bůhví kde a bůhví jak dlouho svítilo slunce. Ignorujeme to i přesto, že zatímco bez jídla můžeme vydržet i několik týdnů, bez vody jen pár dní. A právě z toho je třeba vycházet. Naše zdraví přitom není jediná sféra, v níž živá voda nachází skvělé uplatnění. Jak výzkumy tak praxe ukázaly obrovské výhody jejího využití třeba i při pěstování rostlin či ve stavebnictví apod.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho s přáteli.